Duch
Jako každé ráno jsme s Tomem běhali. Ani nevím, z jakého důvodu jsme běželi jinou trasou. Uviděl jsem krásnou dívku. Hned jsem k ní běžel a Tom zamnou. Nemohu se dostat dovnitř, zabouchla jsem si doma klíče a rodiče odjeli pryč na celý víkend. To se nějak vyřeší. Podařilo se mi otevřít špatně zavřené okno. Tan dům byl fakt krásnej, akorát ta holka byla nějaká divná. Nabídla nám pití, ale moc se snáma nebavila. Potom jsme radši odešli. Na druhý den jsem ji chtěl zase vidět, ale když jsme přiběhli k tomu domu, byl styrý a vypadal jak barabizna. Stál tam muž. Kde je ta krásná dívka? Jaká dívka? Tenhle dům se dnes bude bourat a nikdo vevnitř nebyl už 30 let. To není možné, my jsme tak byli včera. Tom, já a ta holka. No dobrá, otevřu vám a podíváme se dovnitř, ale opatrně ta podlaha je už hodně stará. Když jsme vešli, všude byly pavučiny a prach, ve kterém byly vidět naše šlápoty ze včerejška. Najednou ty její šlápoty zmizeli a ozval se smích. Také na stole byly vidět otisky skleniček. Raději jsme všichni utekli. Později jsem se dozvěděl, že tam kdysi bydlela rodina a také měli dceru. Rodiče odjeli na víkend na chatu. Ta dcera spáchala sebevraždu. To se ale stalo před 30- ti lety.